S touhle větou se setkávám ve své praxi docela často. Přijde přihrbený člověk, nemůže se narovnat, otočit, sednout si nebo lehnout bez bolestivé grimasy. Když se zeptám, co se stalo, většinou přijde odpověď typu: „Najednou mi ruplo v zádech, když jsem se ohnul pro ovladač, když jsem se naklonil nad umyvadlo při čištění zubů, když jsem se chtěl na posteli otočit, když….ale nic těžkého jsem nedělal! Vůbec nechápu, proč se to stalo? Jo, kdybych štípal dříví, ryl na zahrádce, skládal uhlí, stěhoval nábytek….to by dávalo smysl, ale takhle?

Ono to dává smysl, ale jen pokud se ohlédneme a uvědomíme si, co jsme pro naše záda udělali za poslední roky.

Ten pohyb, při kterém nám „ruplo“ v zádech byla totiž ta pomyslná kapka, než pohár přetekl. V našem případě se jedná o svaly a jejich přetěžování. Svaly používáme denně a při každém pohybu. Ideální stav je, pokud je používáme rovnoměrně a jen do té míry, abychom je nepřetížili. Pokud nás už záda bolí, znamená to, že jsme ideálního stavu nedosáhli a svaly zatěžujeme nerovnoměrně, příliš nebo obojí dohromady.

Nemluvím o zátěži při náročné fyzické aktivitě, ale o běžném denním režimu a činnostech, které neustále opakujeme. Tady hledejme příčinu našich potíží. Jsou to pohybové návyky, zlozvyky a stereotypy, které nám tvarují tělo. Denně vidím na silnicích řidiče, kteří mají hlavu úplně mimo hlavovou opěrku. A to jen proto, že mají levou ruku na volantu a pravou na řadící páce. Díky tomu mají potom levé rameno výš, přetížený trapézový sval na levé straně a bolesti krku nebo hlavy. To je převážně mužský stereotyp. U žen se setkávám zase s klasickým zlozvykem dávání nohy přes nohu. Sice říkají, že to střídají, ale není možné, aby stejnou dobu seděly s levou nohou přes pravou i pravou přes levou. Jedna poloha je prostě oblíbenější. Díky tomu je jedna strana pánve výš než druhá, zkrátí se čtyřhranný bederní sval na téže straně a pánev zůstane nahoře, i když stojíme. Díky tomu se vybočí obratle v bederní části páteře a bolesti na sebe nenechají dlouho čekat. A takhle bychom mohli ve výčtu zlozvyků pokračovat dál.

Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Díky těmto jednostranným polohám vznikne svalová disbalance. Svaly na jedné straně se stáhnou a na druhé ochabnou. Stažené svaly pracují více než ochablé a při jakékoliv činnosti se zapojují první. Jenže to nejde do nekonečna. Představte si, že tělo je továrna a svaly jsou její pracovníci. Jestliže některé pracovníky dlouhodobě přetěžujeme, za nějaký čas onemocní a jdou na neschopenku. Jenže jejich práce se udělat musí, tak se rozdělí mezi nejbližší kolegy. Ti odvádějí svoji práci a ještě musí pracovat za ty nemocné. Takže jsou také přetěžováni a po nějaké době jsou na tom stejně, jako jejich nemocní kolegové. A pokud se ti nemocní neuzdravují a nevrací se zpátky do práce, ubývá v továrně zdravých pracovníků. Proto se cítíme rok od roku hůře, ještě vloni nás jen občas bolelo v kříži, teď nás začal pobolívat kyčelní kloub, kolena, rameno, krk, hůř se nám dýchá……

Jelikož žijeme v době, kdy většinu času prosedíme a pohyb máme spíše nárazově, většinou o víkendech, tělo není dostatečně svalově silné, tam kde je třeba. Chůzi, nemyslím tím chození po nákupních centrech, jsme z našeho života eliminovali téměř úplně . Do práce jedeme autem nebo jiným dopravním prostředkem, v práci pak sedíme nebo stojíme a potom se zase přesuneme domů, abychom si mohli sednout k počítači nebo televizi, místo toho, abychom si uvolnili a protáhli přetížené svaly a cíleně je posilovali chůzí v terénu nebo doma jednoduchými cvičením jako je jóga, pilates, SM systém a podobně. Máme sice spoustu moderních nástrojů a přístrojů, které nám ulehčují život a šetří čas, ale otázkou je: Jak s tím ušetřeným časem naložíme?