Baňkování

Baňkování je metoda známá více než pět a půl tisíce let. Zmínky o jejím používání nalezneme už v Mezopotámii, u starých indiánů, ale i v jiných koutech světa. V Číně se tato metoda používala po tisíciletí a znal ji i římský lékař Galénus.

Postup: pomocníkem při baňkování jsou například koule ze skla (baňky), v nichž se pomocí hořícího smotku vytvoří podtlak -vakuum. Poté se baňka hrdlem dolů přiloží k pacientově kůži. Díky podtlaku se baňka přisaje a vtáhne kůži dovnitř, kůže potom zčervená – to je dáno silnějším prokrvením.
Působením tohoto podtlaku se odsávají z těla škodlivé látky. Baňky se nechají přiloženy po určitou dobu nebo se posouvají po příslušných částech těla (masáž baňkami).                  V dnešní době se používají také plastové nebo silikonové baňky.

Použití baněk má dvojí účinek: všeobecný (pročištění krve, zlepšení oběhu, regulace a zdokonalení funkce autonomního nervového systému atd.) a místní (odstranění bolesti, uvolnění ztuhlých svalů apod.).

Kontraindikace: lidé, trpící trombózami, křečovými žilami, gangrénami a aneurysmy (vždy v místě výskytu těchto nemocí) a, samozřejmě osoby, léčící si otevřené rány či hnisavé infekce.

Upozornění: po terapii zůstanou na kůži hematomy, které zmizí během několika dní. Je proto vhodné podle toho zvolit termín návštěvy.